Freedom Riders

Freedom Riders (jezdci svobody) bylo označení pro aktivisty hnutí za občanská práva, kteří využili mezistátních autobusových linek pro procestování center jihu USA, kde chtěli upozornit na přetrvávající rasovou segregaci. Jízdy svobody probíhaly v roce 1961 v reakci na rozsudek Nejvyššího soudu v případu Boynton versus Virginia, který postavil rasovou segregaci v dopravě mimo zákon, včetně čekáren a restaurací na nádražích. Avšak státy jihu USA se odmítly novému pořádku podvolit a v praxi se nic nezměnilo. Federální vláda sama zákon nijak nevynucovala. První jezdci svobody vyjeli z Washingtonu na začátku května 1961. Cesta měla skončit za 13 dní v New Orleans.

Taktikou jezdců svobody bylo nenásilným protestem upozornit na přetrvávající rasovou segregaci a případně vyvolat konflikt, který by přilákal pozornost médií. Posádku jezdců svobody tvořili jak Afroameričané, tak také běloši. Taktikou bylo, aby v jižanských městech bílí členové jezdců svobody používali zařízení vyhrazené pro Afroameričany a naopak. Jízdy svobody, nenásilný protest a násilné reakce obyvatel jihu USA přilákaly pozornost médií a národa k nelegální diskriminační praxi jižanských států, stejně jako dopomohly zvýšit význam hnutí za občanská práva. Členové jezdců svobody byly po cestě několikrát zatčeni za porušení místních předpisů a zákonů Jima Crowa. Často také byli napadeni bělošským obyvatelstvem.

Většinu jízd organizoval Congress of Racial Equality (CORE), některé organizovala Student Nonviolent Coordinating Committee (SNCC). Jízdy svobody navazovaly na akce tzv. sit-in, kdy se nenásilným sezením především studenti snažili upozornit na rasovou segregaci v jídelnách.